Karamazovi – Film plný rozporů

Je to hodně zvláštní film. Na motivy divadelního představení z pera Fjodora Michajloviče Dostojevského vznikl tento rozporuplný film. Zabývá se nejen hrou, ale také osudy jednotlivých herců, kteří hrají sami sebe a nakonec osudem jednoho z dělníků, který přijde o syna. Svůj smutek posléze promítá do děje hry.

Hru jsem, bohužel, ještě neviděl, nicméně, chystám se na ní v nejbližší době do Dejvického Divadla, které mám doslova nad barákem. Je hodně složité dostat lístky, protože jsou téměř vždy okamžitě vyprodané. Měl jsem kliku, že jsem přes jistého dobrodince chytil lístky na Hamleta, ale to je jiný příběh.

A o co tedy ve filmu jde? Především je to jakási filmová adaptace hry, kdy herci přijedou do Nové Hutě (opravdu se jedná o hutě) v Polsku, kde mají hrát představení na jakémsi fiktivním festivalu. Celý film je jakoby záznam zkoušky představení. Herci si v přestávkách mezi jednotlivými scénami vyřizují své osobní záležitosti a trable.

Mezi toto všechno se ale promítá osud jednoho z dělníků hutě, který vzal před nedávnem svého syna na obhlídku a ten spadl z vysuté lávky, poškodil si páteř a v nemocnici se neví, zda to přežije. Dělník se zdá příběhem hry naprosto fascinován a spíš než z čirého zájmu, sleduje hru z důvodu toho, aby zapomněl na problémy, které momentálně má. Když se pak hutník dozví, že mu syn zemřel, řeší herci morální dilema, zda hrát na místě, kde se nehoda stala, nebo ne. Kvůli této nehodě dokonce vyškrtnou jednu scénu, kde se hovoří a zabíjení dětí. Jak film nakonec dopadne, si už nechám pro sebe, protože bych vás připravil o pointu.

Co je ústředním tématem filmu? Filmařům šlo o to, aby se člověk zamyslel sám nad sebou a aby si přehodnotil, co je pro něj důležitější. Zda peníze, nebo rodina. Starý Karamazov (v podání jak jinak, než vynikajícího Ivana Trojana, který svou roli skutečně velmi prožívá) kašle na své syny a klidně si užívá s ženami, se kterými se stýkají i jeho synové. Snaží se dotlačit své syny, vlastní bratry Aljošu a Ivana k tomu, aby se hádali o víře a o tom, zda bůh je, či není. Aljoša, kněz a pobožný člověk chce z konfrontace uniknout, ale nedaří se mu. Proti tomu Ivan, zatvrzelý ateista odmítá boha a tím baví svého otce o to víc.

Vynikající je i výkon Radka Holuba v roli Smerďakova, sluhy a syna starého Karamazova. Je nevlastním bratrem Ivanovi, Aljošovi a Dimitrijovi a je to nakonec i on, kdo zabije starého Karamazova. Údajně pro dobro ostatních bratří, ačkoliv i v tomto je to hodně sporné. Smerďakov, sice magor s masochistickými sklony, ale přesto studovaný a vypočítavý hajzl je velmi důležitou postavou nejen v divadelní hře, ale i ve filmu. Je to hlavně z důvodu toho, že se v něm v určitém smyslu promítá šílenost dělníka, který přišel o svého syna a nějakým způsobem se s ním ztotožnil. Ti, kdo viděli hru, jistě pochopí jak.

Tak a teď trocha osobního názoru (pokud se to nějakým způsobem již nepromítlo do předchozích řádků). Film se mi velmi líbil a hráli tam vynikající herci, kteří, mimo jiné, hrají tyto role v divadle, tudíž je uměli absolutně bezchybně a do postav se dokázali vžít.

Film je skvělý, má spád, člověk se při něm nenudí. Nicméně, pro lepší pochopení příběhu bych doporučil shlédnout dvakrát s jistým časovým rozestupem. Problém ovšem nastane, pokud na tento film člověk kouká až moc často. Začne se přirovnávat k jednotlivým postavám a to není nikdy dobře. Vím to ze zkušenosti osoby mě blízké. Opravdu to má špatný vliv na psychiku.

Nicméně, jsem rád, že jsem se mohl na film podívat a opět se přesvědčit o hereckém talentu lidí z Dejvického Divadla.