Adam Burda

Jsem člověk, který má rád svuj klid. Nevyhýbám se ale novým zkušenostem a jsem ochoten experimentovat v jakémkoliv poli. Mé koníčky mohou připadat mnohým nezajímavé a fádní, ale opak je pravdou. Ocení je ale jen ti, kteří k nim mají vztah. Volný čas se snažím věnovat pobytu venku, a nezáleží mi zrovna na tom, jaké je počasí. Nejčastěji mě můžete potkat v Praze s fotoaparátem v ruce.
  • Počet článků 16
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1662x

Seznam rubrik

Adam Burda

Vrtěti Ženou: Hysterická Literatura

Představte si tu scénu. Sedíte doma, koukáte z okna a sledujete, jak si Vaše polovička začne číst knihu. Najednou začne zadrhávat. Napřed tu a tam, později výrazněji. Zaposloucháte se a zjistíte, že má zrychlený dech a čte zastřeným hlasem.

13.5.2013 v 23:12 | Karma: 11,59 | Přečteno: 1702x | Diskuse| Ostatní

Adam Burda

Jak se stát nájemným vrahem (?) IV

Musel jsem se k tomu postavit jako chlap a udělat to, co je správné. Musím se zbavit Alexeje.

17.7.2012 v 0:01 | Karma: 8,62 | Přečteno: 959x | Diskuse| Poezie a próza

Adam Burda

Jak se stát nájemným vrahem (?) III

roztahaná po Evropě, kde fungují tak, jako Alex. Mnohdy přímo pro svou domovskou vládu. Ráno jsem se probudil, udělal něco práce na počítači a asi v jedenáct odešel před policejní stanici v ulici Ve Střešovičkách. Ideálně bych se tam potřeboval dostat z druhé strany, než je stanice. To znamená, že se budu muset vnutit někomu do baráku a projít do zahrady. Krabice sice ležela hned za plotem, ale jedna věc je přelézt plot, prozože mi to řekl policista a druhá je toulat se tam přes hodinu a hledat pistoli. To bych as těžko ospravedlnil. Úplně to vidím. „Co tam děláte?!“ Rozeběhl by se ke mně postarší plešatý chlápek ve vytahaných teplákách a pokecaném tílku. To nemám za potřebí. Rozhodl jsem se tedy, že to udělám jinak.

7.7.2012 v 2:02 | Karma: 6,71 | Přečteno: 1069x | Diskuse| Poezie a próza

Adam Burda

Jak se stát nájemným vrahem (?) II

Tak takhle nějak to pro mě tehdy začalo. Nebylo to jednoduché, musel jsem se dost protloukat. Dneska, když se na to tak koukám, jednalo asi o nějaké zbláznění mysli. Problém ovšem byl, že tehdy jsem si toho ještě nevšiml. S tímhle odstupem je to přeci jen zvláštní. Člověk se nad svýma zákysama tak nějak ušklíbne a pokračuje. Ne vždy to tak ale bylo. Byly doby, kdy mi to takhle čistě nešlo. Fakt ne. Třeba tenkát, když se mi Alexej (ten chlápek ze stavební buňky) ozval, že potřebuje pomoci s jedním člověkem. Problémem, jak jim říkal po telefonu.

5.7.2012 v 1:23 | Karma: 7,97 | Přečteno: 1282x | Diskuse| Poezie a próza